Sondre Nordheim

Dějiny lyžování lze dělit do dvou etap. Lyžařští historikové i současné odborné zdroje popisují dvě etapy lyžování, které jsou rozděleny jakýmsi pomyslným mezníkem. Tím je moment, kdy se z lyží poprvé stává nástroj nejen užitkový, ale i moderní a hlavně sportovní. V historické rovině se jedná přibližně o druhou polovinu 19. století. Před touto dobou hovoříme pouze o jakémsi "lyžařském pravěku", kdy nástroje na nohou svých uživatelů slouží právě jen k účelu užitkovému. Přibližně po roce 1860 se spouští vlna moderního, sportovního a soutěžního používání lyží.

Stejně jako ostatní nejstarší sporty, tak i lyžování patřilo mnoho staletí a tisíciletí do kategorie činností, ve kterých šlo primárně o potřeby člověka, totálně převažoval zmíněný užitkový význam, nutnost, životní potřeba, prostředek k udržení sociálních vztahů. Nejstarší dochované důkazy (kresby, črty) jsou staré přibližně 5000 let. Nás v souvislosti s vývojem telemarkové techniky lyžování mnohem více zajímá etapa druhá - moderní. Již zmíněný počátek rozvoje sportovního lyžařství, datovaný do poloviny 19. století.

V druhé polovině 19. století dochází ve světě k velkým změnám ve společnosti. Období je stoletím páry, průmyslová revoluce proniká prakticky do všech aspektů lidské činnosti. Mnozí lidé té doby si nacházejí volný čas, aby utužovali tělo i ducha novou, tehdy ještě výlučně pánskou "lumpárnou" - sportem. Kraj Telemarken v jižní části dnešního Norska byl jednou z oblastí, kde v té době byl synonymem pro sport velmi populární pohyb na lyžích - lyžování. V městečku Morgedal v té době žilo společenství vášnivých lyžařů, kteří se pravidelně v zimě ve volných chvílích scházeli na okolních kopcích a bavili se jízdou na ski. Jednalo se převážně o farmáře nebo o zručné řemeslníky, a tak docházelo k postupnému vylepšování lyžařské výzbroje, což mělo samozřejmě vliv na techniku jízdy. Tito nadšenci mezi sebou i soutěžili, a to hlavně v jízdě ve slalomu s uměle vybudovanými skoky, jízdě ve volném terénu nebo třeba v prostém sjezdu.

Sondre Norheim

Tak jako knihy mají svého Guttenberga, fyzika Newtona, létání bratry Wrighty a kontaktní čočky svého Wichterleho, tak také lyžování má svého "otce". Nad všemi tehdejšími pionýry lyžování velmi výrazně vynikal farmář ze zmíněné vesničky Morgedal - Sondre Auverson Norheim. Pro něj se jízda na ski stala vášní. Již v roce 1866 vyhrává první historicky doložené závody ve skoku na lyžích. V roce 1868 je již v kraji Telemark velmi známým lyžařem a svým osobitým stylem uchvacuje všechny zúčastněné na prvních mezinárodních lyžařských závodech ve městě Christiania, dnešním Oslu. Z Morgedalu do Osla dorazil na závody spolu s dvěma přáteli. Trvalo jim tři dny, než ušli dvousetkilometrovou vzdálenost. Sondre lyžařské závody vyhrál. Tehdy byl poprvé mimo oblast kraje Telemarken předveden technicky náročný oblouk v pokleku, který dostal právě podle tohoto kraje své pojmenování. A aby toho nebylo málo, Sondre předvedl i druhý typ oblouku - oblouk snožný. Tato zatáčka nesla ještě na začátku 20. století název "kristiánka" podle města, ve kterém byla předvedena (Christiania - dnešní Oslo).

Sondre Norheim se dále účastnil různých závodů a ukázek "své" lyžařské techniky. Učil početné řady zájemců z řad dospělých i dětí. Pomáhal pronikat do tajů nového sportu všem, kteří o něj měli zájem, pomáhal se sháněním potřebného vybavení a celkově pohyb na lyžích velmi propagoval. Aby mohl naplno využívat techniku telemarkový oblouků, používal více vykrojené lyže. Název "telemarský tvar" lyže se uchoval i v dnešní "carvingové" době. Je charakteristický viditelně užším středem lyže. V roce 1884 se Sondre i s rodinou odstěhoval do Spojených států, kde v roce 1897 umírá. V jeho rodném kraji mělo však lyžování již svou popularitu a následovníky a díky rostoucímu cestovnímu ruchu se lyže dostávaly postupně i za hranice Norska a celé Evropy. Postupem času získávají svou popularitu na strmých svazích Alp, kde ale bohužel telemarkový oblouk ustupuje snožným kristiánkám.

Co nového Sondre přinesl do lyžování (nejen telemarkového), lze shrnout v několika bodech:

1) postoj
vzpřímený, relativně úzká stopa, k jízdě používá 2 hole, zatáčí pomocí telemarku a kristiánky dle charakteru svahu a sněhové pokrývky

2) lyže
kratší, než ostatní té doby - 2,40 m, užší uprostřed než na koncích, toto vykrojení usnadňovalo točení, byly vyrobené z borovicového dřeva, nesly označení telemarkové

3) vázání
bylo vyrobeno ze svinutých provazů z kořenů břízy nebo z rákosu, pásky byly kolem špičky a paty, pásky kolem paty sloužily k lepší kontrole lyží během zatáčení a skoku

4) telemarkový oblouk
používaný při telemarském lyžování, při zahájení oblouku je vnější lyže mírně předsunuta vpřed

5) oblouk kristiánka
tento typ oblouku se používal později v tzv. alpském lyžování a pro brzdění u skoku, při točení jsou lyže vedeny paralelně, vnitřní lyže je mírně předsunuta

Autor textu: Michael Turek